Angrešt

Angrešt se jako lesní ovoce sbíral už odpradávna v Severní Americe, na Kavkaze a na Ukrajině. O tom, kde se začaly poprvé pěstovat kulturní angrešty se dodnes vedou spory. Uvádí se Francie, Rusko a Anglie, kde je angrešt dodnes velmi populární. Nejstarší kultivary měly velmi drobné bobule, ale už v 19. století byly bobule o sto procent větší.

V našich zemích se angrešt ujal až v 19.století. Jako první se u nás začal pěstovat stromkový angrešt, který se přes Německo rozšířil dále do světa. 

Název angrešt pochází z italského agresto, kterým byla označována divoká vinná réva. U nás má angrešt řadu lidových názvů - srstka, chlupatka, chlupatá jahoda, chlupáč, měchonka. 

Bobule angreštu se svým složením podobají rybízu, i když mají odlišnou chuť. Angrešt obsahuje cukr, kyselinu citrónovou, vitamín C, barviva, pektiny a minerální látky. Z jednoho stromku angreštu lze nasbírat až 7 kilogramů tohoto ovoce.

Angrešt se doporučuje při ateroskleróze, zácpách, vysokém krevním tlaku, chudokrevnosti, obezitě. Není vhodný při vředové chorobě. 

Bobule se jedí syrové, nebo se zpracovávají do kompotů a marmelád. Dělají se z nich šťávy, omáčky nebo se přidává do moučníků.