 Kmín luční nebo také kořenný je jedním z nejstarších koření. Ve středověku byl kmín považován díky své aromatické vůni za rostlinu, která ochrání lidi a zvířata před kouzly a čárami.
Roste planě na loukách v Evropě, na Sibiři i v Přední Asii. Kmín se pěstuje ve všech zemích střední Evropy. Jako koření se používají jeho zralé plody, ale chutné jsou i listy sbírané pod květem, které mají vysoký obsah vitamínu C. Kmín působí dobře na zažívání.
Jeho využití v kuchyni je široké. Používá se do brambor, zelí, kapusty, pomazánek, omáček, likérů. Koření se jím masa a pečivo. Kmín lze používat celý i mletý, často je součástí směsí koření. ¨
Kmín římský /kumin/ je ostřejší než kmín luční a má pronikavější vůni. Pěstuje se hlavně v jižní Itálii, severní Africe, Indonézii a Jižní Americe. Je součástí kari a arabských směsí koření. Používá se zejména do arabských pokrmů, ale často se využívá také v americké kuchyni, zejména do pokrmů z masa.
Kmín černý /černucha/ je kořením arabských zemí, Indie a Středního východu. Používá se tam do chleba, pečiva, luštěnin a mas.
|
