Okurky

Okurky má člověk ve svém jídelníčku už 3 tisíce let. Pramáti velkých salátových okurek je Indie, okurky na zavařování pocházejí ze Střední a Malé Asie. Z těchto oblastí se okurky dostaly do Číny a nakonec i do Řecka a Říma. Římané je potom rozšířili po celé Evropě.

První písemně potvrzené pěstování okurek na našem území pochází až z konce 16. století. V 17. století byla založena tradice znojemských okurek.
Okurka obsahuje až 98 procent vody. Není bohatá na vitamíny, ale díky své nízké energetické hodnotě /63 kJ na 100 g/, obsahu minerálních látek /především draslíku/ a mírně projímavým účinkům je velmi vhodnou zeleninou při redukčních dietách.
Římané připravovaly okurky na mnoho způsobů, pekly je, dusili i nakládali. Římané také začali jako první pěstovat okurky "ve skleníku", přesněji pod slídou.
U nás se okurky v 16. století jedly především syrové, někdy se nakládaly do slané vody, případně dusily. Od té doby se mnohé změnilo a okurky se v našich kuchyních připravují na mnoho rozličných způsobů.