Ředkvičky

Ředkvička byla poprvé popsána v 16. století. Je mladší sestrou velké ředkve. Pochází pravděpodobně ze severozápadní Evropy, ale objevily se i domněnky, že ji z Orientu přivezl Marco Polo.

Její jedlé bulvy obsahují vitamín C a vitamíny řady B a minerální látky jako železo, hořčík a vápník. K výrazné chuti přispívá hořčičná silice. 
Ředkvička má krátkou vegetační dobu /25 až 36 dní/. Čím rychleji roste, tím je kvalitnější. Pomalým růstem ztrácí jakost a chuť. Čím vydatněji se zalévá, tím je šťavnatější. Při nedostatku vody více pálí. 
Nejoblíbenější jsou v barvě červenobílé, ale existují také bílé, červené a fialové druhy. Její tvar je nejčastěji kulatý, válcovitý nebo kuželovitý. 
Ředkvička je oblíbená zelenina zvláště na jaře, protože je jednou z prvních čerstvých zelenin po zimním období a je tedy zdrojem cenných látek.
Ředkvička podporuje chuť k jídlu a působí močopudně. Kladně ovlivňuje dýchací systém a stimuluje krevní oběh.