|
 Předchůdci dnešních brambor pocházejí ze západní části Jižní Ameriky, z vysoko položených náhorních rovin And. Evropští dobyvatelé a mořeplavci se poprvé setkali s bramborami v první třetině 16. století na území bohatého a kulturně vyspělého státu Inků, v dnešním Peru.
Domorodci z nich připravovali polévku a chléb, sušili je a sušené uschovávali na dlouhá léta. Právě sušené brambory se staly předmětem výměnného obchodu mezi zemědělským obyvatelstvem hor a pasteveckým lidem nížin. Stejným způsobem se ale brambory konzervují i v současné době – produkt zvaný chunyo se připravuje z pomrzlých brambor, které se namáčejí ve vodě, šlapou bosýma nohama (aby se z nich vytlačila voda) a pak suší na slunci. Takto vysušené brambory vydrží řadu let.
Do Evropy se brambory dostaly ze dvou směrů, jako zahradní rostlina a botanická zvláštnost. Do jižní a střední Evropy byly přivezeny přes Španělsko v 60. letech 16. století, do severní Evropy (a také do severní Ameriky, kde byly do té doby naprosto neznámé) přes Irsko a Anglii v polovině 80. let 16. století. V Čechách zdomácněly v průběhu 17. století, na klášterních, šlechtických a městských zahradách – byly stále ještě vzácnou plodinou a doplňkem v kuchyních vyšších společenských vrstev. Jako polní plodina byly brambory zaváděny pomalu, protože zabíraly úhor, a zmenšovaly tak prostor pro pastvu, vyčerpávaly půdu, vytlačovaly obilí, a způsobovaly tak nedostatek a drahotu chleba i slámy. Dalším důvodem pro pomalé rozšíření brambor jako polní plodiny byla víra, že jsou jedovaté.
Ve střední Evropě došlo na polní pěstování brambor v první polovině 18. století. Na našem území se tento proces rozvíjel nestejnoměrně, někde začal před polovinou 18. století, jinde až v prvním desetiletí 19. století. K tomu, aby se brambory staly hospodářsky a sociálně důležitou plodinou, napomáhaly často se opakující neúrody, hladová léta 18. století a rychlejší populační rozvoj nejnižších lidových vrstev, který kladl větší nároky na snadnou a lacinou výživu. V lidové stravě nahradily brambory hrách, jedlou řepu a nejrůznější kaše z prosa, pohanky, ječmene a pšenice. Stravu odvrátily od typicky moučných jídel k zelenině, a vyvolaly tak ve výživě lidu skutečnou revoluci. Prostý člověk sice neznal složení brambor, ale vypozoroval jejich výživnost, stravitelnost a nenáročnost kuchyňské úpravy, což u chudých lidí rozhodovalo.
Zkušení bylinkáři zase oceňovali zvláštní schopnost šťávy ze syrové brambory, která má dobrý vliv na trávicí soustavu, má projímavé vlastnosti a povoluje napětí v křečích. V minulosti se brambory používaly zevně na kožní ekzémy, ke koupelím při revmatismu, k omývání ran. Pára nad vařenou bramborovou natí se osvědčila k inhalaci při úporném kašlia bramborový škrob pro svoji cenovou dostupnost k masážím.
|
